O tom, jak Céčko prohrálo s Medvědy
autor článku: Vít Hruška
Když jsem se dozvěděl, že jsem byl vybrán za autora těchto řádků, moc radost jsem z toho neměl. Ani nebylo proč. V následujícím pojednání se mám totiž rozepsat o výkonech týmu, který letos, stejně jako i roky předešlé, uzavírá tabulku oblastní ligy a svými výkony nenechává nikoho na pochybách, že jde o čistě amatérský soubor individualit, z nichž některé se opravdu snaží, většina však pouze dochází na zápasy a svým zápalem pro hru by s jistotou schladila i pořádně studenou Němku.
To by bylo úvodem asi vše. Rád bych pěl na tým, za který hraji už pěkných pár let a za který bych i dýchal, oslavné písně, ale zatím k radosti mnoho příležitostí není. Letos, kvůli své pracovní vytíženosti a i kvůli tomu, že jsem se přestěhoval do Brna, nastupuji pouze sporadicky, takže mi možná ani nepřísluší tým hodnotit. Přesto jsem se rozhodl na úvod tuto kritiku vyslovit, snad s přáním, že se alespoň někteří chytí za nos a přehodnotí své působení v týmu, snad s nadějí, že se mi pak bude lépe usínat.
Důvod, proč píši tyto řádky, je však jiný. Spoluhráči mě požádali, abych napsal krátké ohlédnutí za zápasem HBC Autosklo – H.A.K. Pardubice C versus Medvědi Pardubice.
Přesto, že v televizi hrály Pardubice, přesto, že bylo celkem chladno a přesto, že proti nám nastoupil soupeř z vyšších pater tabulky, sešlo se nás na zápas tak akorát na tři pětky. Možná, že Vám to nepřijde nikterak zajímavé, pro náš tým je to ale velká změna a patří za to uznání Petru Kašovi, kterému se tak podařilo skoro nemožné. V minulých letech se totiž běžně stávalo, že se na zápas sešlo lidí 7 či 8.
Proti zdravě nabuzenému Céčku se postavilo jen torzo Medvědů, na jejichž počtu se asi naopak televizní hokejové utkání podepsalo. Hned po úvodním vhazování na sebe oba soupeři vlétli a těm pár příchozím, které zima neodradila, ukázali, co znamená slovní spojení „rychlý hokejbal“ v praxi. Útok střídal útok a čas rychle utíkal. Za Autoskláře se činila především druhá lajna. Zvláště nebezpečný byl Dan Kosař, který tváří v tvář ke škodě domácích nepřekonal v samostatném úniku gólmana hostí. A tak přišel trest. A to hned dvojitý. Za stavu 0:2 rázem vše vypadalo jinak a Céčko začínalo pomalu ztrácet na otáčkách. Přesto se v řadách chřadnoucích hráčů domácího celku našel nezlomný hrdina, který alespoň na pár chvil pozvedl prapor a zavelel ke zteči. Překvapivě jím nebyl žádný útočník působící ve vyšší lize ani ostřílení harcovníci ligy oblastní. Oním skórujícím nebyl nikdo jiný, než gólman Petr Špaček, který pro dnešek nechal výstroj doma a rozhodl se vyztužit útočné řady.
Špaček se prosadil chytrou střelou pod padajícího brankaře hostí. To však bylo ze strany domácích na dlouhé minuty vše. Ve druhé třetině se totiž probral brankostroj Medvědů a třemi góly nenechali nikoho na pochybách, kdo je na hřišti pánem.
Hráči Céčka se pomalu zhroutili do sebe. Ukázkou marnosti bylo zbytečné vyloučení Roberta Vršanského na začátku třetí třetiny, který se za protesty poroučel „do sprch“. Zápas byl přitom oběma týmy sehrán překvapivě čistě. O čemž svědčí pouhých 6 vyloučených za celý zápas. A to včetně již zmíněného Vršanského.
Ještě jednou udeřilo Céčko a opět to nebyl nikdo jiný, než Petr Špaček. Ten se v polovině posledního dějství prosadil proti dezorientované obraně hostů a připsal si tak dnešní druhý zářez. Jinak se však Autoskláři ze hřiště prakticky vytratili a nebýt skvělého a místy až nadlidského Martina Škody v bráně domácích, mohl zápas skončit minimálně nepopulární „desítkou“.
Zápas nakonec skončil 2:8 z pohledu domácích a ti tak opět nedokázali proti silnějšímu soupeři uspět a získat nějaký ten bodík navíc do tabulky oblastní ligy. I díky tomu se Céčko Autosklářů krčí na devátém, prvním nepostupovém místě.
Nezbývá, než si přát, aby se rezervě pardubických extraligistů začalo více dařit a posunuli se v tabulce na pozice, které by týmu, jehož Áčko úspěšně bojuje v nejvyšší soutěži, slušely více.
Vít Hruška, bývalý kapitán Autosklo HAK Pardubice C